Donedávna ako vášnivý popularizátor pravidelne vítal návštevníkov pardubickej
hvezdárne a sprevádzal ich tajomným svetom hviezd. Dnes ako profesionál sleduje
bolidy v Ondřejove. Novinky z astronómie pútavým spôsobom tlmočí nielen prítomným
návštevníkom, ale i rozhlasovým poslucháčom a čitateľom viacerých astro portálov.
Kvôli okamžikom, pri ktorých sa zatajuje dych, neváha precestovať tisíce kilometrov,
aby na oblohe zahliadol diamantový prsteň. Astronóm s dušou umelca,
Petr Horálek.
Foto: Lorena Sanvitale
Ako chlapec si spoznal "Veľký voz" vďaka svojej babičke, onedlho už viedla tvoja
cesta na pardubickú hvezdáreň, to si mal 11 rokov. Postupne si sa stal vášnivým
astronómom, ale to ešte automaticky neznamená zvoliť si skúmanie hviezd za svoju
profesiu. Čo ťa k tomu doviedlo?
Moje vášeň k astronomii je jako životní styl. Člověk má rád motorky, jiný zase
surfování, za životní styl se dá považovat i fanouškovství při fotbale. Vždycky
je to ale jenom koníček, se kterým jste spjati a který vás v podstatě po zbytek
života formuje. A stejně jako v jiných oblastech i v astronomii si člověk mnohdy
říká, že je to jen záliba, které se chce věnovat ve volném čase. I to byl můj
záměr - věnovat se jí ve volném čase.
Jenomže čím víc se mi tahle krásná věda
(a hlavně ta její praktická část spjatá s noční oblohou či mimořádnými úkazy)
zarývala pod kůži, začal jsem si záhy uvědomovat, že to není jen koníček, ke
kterému se vracím ve volném čase, ale že ji "tahám" prakticky kamkoliv. A že
vlastně nic jiného mě samotného víc neformuje, než právě tohle. S nadšením jsem
svou vášeň k hvězdám a nebi neskrýval před nikým a tak velmi rychle to vzalo za
své, že jsem byl seznámen s mně podobnými lidmi, ti mě seznamovali s dalšími a
cestička se rychle sama vyšlapala k cíli - práci v Astronomickém ústavu v Ondřejově.
Mezitím jsem ještě stihl vystudovat bakalářský program astrofyziky na Přírodovědecké
fakultě Masarykovy univerzity v Brně, ale především jsem zůstal věrný tomu
nejbáječnějšímu, co poloprofesionál může dělat - popularizaci astronomie.
Pardubice, mesto kde si vyrastal, sú známe svojimi chutnými perníkmi, či
slávnymi dostihmi - Veľkou pardubickou. V meste má však dlhú tradíciu i astronómia a jej popularizácia.
Jej počiatky sú spojené s menom baróna Artura Krausa, ktorý študoval u slávneho
francúzskeho astronóma C. Flammariona. Ako a kedy si sa začal venovať popularizácii
ty?
Asi rok po nástupu do astronomického kroužku na pardubické hvězdárně, kdy mi bylo
11 let. Ono to vcelku vyplynulo z tamního prostředí i společnosti. Vašek Knoll,
vedoucí kroužku, byl především šoumen, který jaksepatří směřoval naše stmelené
jádro nadšenců ke ztrátě ostychu před veřejností. Na lidové hvězdárně v tomto
poměrně malém městě zkrátka tréma nemá co dělat, navíc když se člověk trochu
naučí před návštěvníky vystupovat a najde si tu cestičku lemovanou svým vypěstovaným
osobitým nadhledem, pak není problém se návštěvníkům věnovat. A co víc - je to
zábava. V této fázi uvědomění mi bylo tak kolem těch 14 let a vzhledem k mé vášni
k psaní už to nebylo daleko k popularizaci astronomie formou psaní článků.
Moje představa o popularizaci astronomie tkvěla především v převedení dojmů z
mých osobních zážitků na lidi. Jak Vašek vždycky říkal, "Musíš ty lidi naočkovat."
Přiznám se, že v 11 letech jsem na metafory moc nebyl a fakt jsem si myslel, že
Vašek někde schovává injekci.
A má představa tím ještě nekončí - abych byl úplný,
nesmím zapomenout na to, co vždy říkával baron Artur Kraus, slavný pardubický
rodák a mimo jiné astronom (po němž nese pardubická hvězdárna jméno). Jeho slova
zněla přesně: "Astronomie by jako věda neměla významu, kdyby zůstala jen v hlavách
povolaných."
Takže šířit nejen to nadšení, ale ukázat krásu astronomie jako vědy
obecně, neboť to zdaleka není jen nudná matematika a fyzika, jak si mnozí myslí.
Je to o tom, co jsme, kdo jsme, kde jsme a jak jsme vlastně malí. O tom, jak
pomíjivý a paradoxně právě tak důležitý je život. Vždyť právě proto je častokrát
astronomie označovaná jako "Královna věd".
Foto: ČTK, Jakub Macháček
Tak ako nie každý amatér sa stane profesionálnym astronómom, rovnako nie každý
vyštudovaný astronóm sa nakoniec bude astronómiou živiť. Ako si predstavuješ
svoje pôsobenie ako profesionálneho astronóma?
Já bych si dovolil začít z druhého konce pohledu - od amatérské astronomie. Ono
když se řekne "amatér", často si pod tím mnozí představí spíše hanlivou narážku,
která má o dotyčném vypovědět, že trpí mnoha nedostatky v daném oboru. Přitom tomu
tak vůbec není. Slovo "amatér" by se totiž dalo volně přeložit jako "nadšenec".
Oproti tomu profesionál je už člověk, který se danou věcí zabývá pro peníze, resp.
je považován za kvalitu v oboru. Jenže praxe bývá taková, že většina profesionálů
ve svém oboru již v sobě postrádá toho malého kluka, jehož oči se rozzářily při
každém novém objevu, či každé další příležitosti něco ze svého koníčku zažít.
Takže moje představa je jednoduchá - mohu-li se tím živit, jsem jen rád. Ale v
každém případě si v sobě chci i nadále zachovat toho "špunta", který dychtil po
každé nové jasné noci nebo obecně po něčem, co ještě nespatřil. A myslím, že
astronomie je jeden z těch oborů, který tohle v bohatém měřítku nabízí.
Astronómovia začínajú pracovať zvyčajne po západe Slnka, keď ostatní už smerujú
z práce domov, teba však uchvátila rovnako ako nočná obloha i tá denná a na nej
pozorovanie slnečných zatmení. Prvé úplné zatmenie si videl ako 13 ročný. Čím ťa
tento úkaz tak očaril, že odvtedy neváhaš cestovať tisícky kilometrov, aby si
mohol byť svedkom tohto jedinečného úkazu?
(*1986) astronóm na observatóriu v Ondřejove a
vášnivý cestovateľ za slnečnými zatmeniami. Vo voľnom čase sprevádza návštevníkov
svetom hviezd na pardubickej hvezdárni.
Žije v malej obci nedaleko Prahy, v Ondřejove.
Zmeny na www.skaw.skPočas najbližších týždňov budú premenované jednotlivé stránky webu
www.skaw.sk.
Štruktúra stránky zostáva nezmenená, dôjde len k zmene názvov jednotlivých stránok!
Ak Vám nebude fungovať starý link, choďte na hlavnú stránku www.skaw.sk/index.htm
a odtiaľ už sa orientujte podľa nového menu.