Astronómia ho zaujala po zistení, že aj amatérsky astronóm môže byť v niektorých
oblastiach tejto kráľovskej vedy užitočný. Napokon ju vyštudoval a koníček povýšil
na celoživotné povolanie. Ako školák začal s pozorovaním padajúcich hviezd zo
strechy paneláka, nakoniec skúmal záverečnú fázu života červených obrov spod Južného kríža cez
najväčšie ďalekohľady sveta. Pátral po dávno stratenej kométe a miesto nej
objavil novú. Autor rozsiahleho katalógu planetárnych hmlovín, objaviteľ premenných
hviezd, asteroidov i komét, dr. Luboš Kohoutek.
Ako a kedy ste sa dostali prvýkrát do kontaktu s astronómiou?
O astronomii jsem se začal zajímat jako školák asi ve 14 letech. Měl jsem plnou
podporu rodičů, otec byl učitelem fysiky. Vyrobil jsem si malý čočkový dalekohled,
později jsem od babičky dostal dalekohled značky "Amat" o průměru objektivu 55 mm.
Tím jsem asi 2 roky pozoroval Slunce (v projekci), počítal sluneční skvrny a
skupiny. Na astronomii mne přitahovalo to, že k ní může v několika oborech
přispět i amatér, že člověk může být nějak užitečný. Jedním z těchto oborů je
i meteorická astronomie, začal jsem pozorovat (v Brně a na celostátních
meteorických expedicích) meteory.
Počas stredoškolských štúdií sa astronómia stala definitívne Vašou vášňou. Rozhodnutie
venovať sa astronómii profesionálne bolo teda logickým pokračovaním dovtedajších
amatérskych pozorovaní? Nenapadlo Vám zvoliť si iné povolanie?
Rozhodnutí věnovat se astronomii bylo pokračováním těchto amatérských pozorování.
Jako mladý školák jsem pochopitelně měl i jiné plány do budoucna, později po astronomii
už ne.
Medzi Vaše prvé pozorovacie stanovište patrila strecha paneláka, kde ste bývali.
Odtiaľ ste pozorovali meteory spolu s rovesníkom, neskôr tiež veľmi známym
astronómom, dr. Grygarom. Tu možno hľadať zárodok neskorších meteorických výprav,
ktoré Vás zaviedli viackrát i na Slovensko, na vrch Bezovec pri Piešťanoch?
Meteory jsme pozorovali nejen v Brně na Lidové hvězdárně na Kraví hoře, ale i
na střeše domu u parku Lužánky, kde jsme bydleli. Vzpomínám si, že ráno po
pozorovací noci budil Jiří Grygar pozornost lehátkem, když se vracel domů. Taky
mne vozil na kole po pozorování na hvězdárně. Meteorické expedice jsme později
organizovali v místech s nejlepšími pozorovacími podmínkami v Československu,
a to byl třeba Považský Inovec s kopcem Bezovec nebo Lomnický štít v Tatrách.
Mali ste v čase Vašich začiatkov vzory, ľudí, ktorých ste obdivoval a boli pre Vás
inšpiráciou?
Mým vzorem v mých začátcích byli předseda odbočky Československé astronomické
společnosti v Brně prof. Peřina, vedoucí Astronomického ústavu Masarykovy
univerzity dr. Břetislav Onderlička a později doc. Luboš Perek.
Ktorá kniha o astronómii Vás sprevádzala na začiatku Vášho spoznávania vesmíru?
K Vánocům jsem od rodičů dostal knihu o astronomii od Huberta Slouky "Pohledy
do nebe", která mi dala základy a taky ukázala, jak je astronomie mezinárodní.
Příliš na tom nezáleží, z kterého místa povrchu Země oblohu pozorujete.
Rovesníkom autora spomínanej knižky bol napr. aj Antonín Bečvář, ktorý bol
výnimočným astronómom v rámci Československa. Zakladateľ observatória na
Skalnatom Plese, aktívny pozorovateľ meteorov, objaviteľ kométy a tvorca
jedinečného Atlasu Coeli. V čase, keď ste vstupovali do sveta profesionálnej
astronómie, Bečvář už žil v ústraní a pracoval na svojich ďalších hviezdnych
atlasoch. Stretli ste sa s ním osobne?
Antonína Bečváře jsem si velmi vážil zejména pro jeho pracovitost a houževnatost.
Jeho atlasy jsem často používal, ale osobně jsem se s ním nesetkal.
Po úvodnom štúdiu fyziky na Masarykovej univerzite v Brne ste pokračoval
na Univerzite Karlovej v Prahe, kde ste promoval z astronómie. Následne ste
nastúpil na Astronomický ústav ČSAV v Prahe. Ako amatérsky astronóm ste pozoroval
Slnko, neskôr hlavne meteory, Vaša dizertačná práca sa však venuje planetárnym
hmlovinám. Ako ste sa k nim dostal?
Na vysoké škole v Praze jsem v meteorické astronomii pokračoval, napsal jsem
z tohoto oboru po praxi na hvězdárně v Ondřejově i diplomovou práci. K planetárním
mlhovinám jsem přešel působením mého školitele doc. Luboše Perka. S ním jsem
pak v roce 1967 publikoval i Katalog galaktických planetárních mlhovin.
Katalóg bol výsledkom zhruba 10-ročnej práce. Ako vznikol nápad vytvoriť takýto katalóg?
Užitečnost sestavit takový katalog vznikla z potřeby udělat po letech v tomto
oboru něco jako pořádek (zejména v identifikaci objektů). Přispěly k tomu cesty
doc. Perka do Mexika a do USA a moje cesta do Tautenburgu u Jeny (v NDR) a má
první cesta do Hamburku-Bergedorfu.
Observatórium v Hamburgu-Bergedorfe malo od roku 1951 najväčší Schmidtov ďalekohľad
v Európe s priemerom zrkadla 80 cm. Pracovať s takým prístrojom bolo v tom čase
zrejme snom každého astronóma. Ako sa Vám podarilo nadviazať spoluprácu s
Hamburgskou hvezdárňou?
Mé cesty zprostředkoval taky doc. Perek. Byly to cesty k největším Schmidtovým
komorám v Evropě, které stály od r. 1954 v Hamburku, a cesta k ještě větší komoře
postavené později v Tautenburgu. Cesta do Hamburku byla taky spojena s účastí
na sjezdu IAU tam v r. 1964.
Foto: Hamburger Sternwarte
Po sovietskej invázii sa Vaša krátkodobá stáž zmenila na trvalý pobyt. Bolo to
ťažké rozhodovanie?
Do Hamburku jsem odjel po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968. Tento krátkodobý
a ještě legální pobyt se změnil na pobyt ilegální. Rozhodováni v tomto směru
bylo velmi těžké, protože důvody "pro" a "proti" byly dost vyvážené. Proti
ilegálnímu pobytu byla většina soukromých důvodů, pro něj naopak důvody pracovní
a vzhledem k tehdejší politické situaci asi nemožnost dlouhodobě působit v
Akademii věd. Naštěstí přispěl objev komety 1973f k legalizování mého pobytu
v Německu a k možnosti jezdit opět do Československa.
Neskôr bola 80 cm Schmidt-ka premiestnená na observatórium Calar Alto v Španielsku.
Váš výskum planetárnych hmlovín pokračoval tam.
Přemístění Schmidtovy komory na Calar Alto v jižním Španělsku mělo hlavně pozorovací
důvody. Nadmořská výška observatoře v Calar Alto (asi 2150 m n.m.) je podstatně
větší než v Hamburku, obloha je tam temnější i počet jasných nocí v roce je tam
značně větší než ve střední Evropě. Rád a často jsem tam mohl pozorovat, a to
nejen se Schmidtovou komorou.
Vašim domovským observatóriom však naďalej zostal Hamburg-Bergedorf. Tu sa zrodila aj myšlienka
Európskeho južného observatória (ESO) a Nemecko ako zakladajúci člen je dodnes
sídlom centrály tejto organizácie. Navyše jej prvým riaditeľom sa stal Otto Heckmann,
ktorý predtým 20 rokov šéfoval Vášmu domovskému pracovisku. Vďaka týmto faktom
ste zrejme mali otvorenú cestu do La Silla...
Na observatoř ESO na La Silla (Chile) jsem jezdil pozorovat ještě častěji -
astronomické podmínky jsou tam ještě lepší než ve Španělsku. La Silla byla a
ještě je jakási "astronomická továrna", myšleno v pozitivním smyslu. Za 1-2
týdny v roce tam může člověk získat hrubý pozorovací materiál, který se pak
dále zpracovává hlavně v centrále ESO v Garchingu u Mnichova. O možnosti
pozorovat tam rozhodoval pozorovací program, který byl vyhodnocován od Programme
Commitee.
Foto: A.Galád
Z Južného európskeho observatória v La Sille ste napokon pozorovali vyše 30 rokov.
Ako si spomínate na pôsobenie pod Južným krížom?
Na observatoř La Silla mám jen dobré vzpomínky. Život se tam "točí" především
kolem astronomie. Obloha je tam nádherná, tmavá - vidíte třeba střední část
Mléčné dráhy a Magellanova mračna - z části jiná než od mládí známá obloha
severní. Z té severní oblohy se ale také část vidí. Životní podmínky jsou tam
ovšem tvrdé, pozorování bez přestávky za sebou v mnoha nocích. Býval jsem tam
každý rok, protože jsem měl dlouhodobý pozorovací program - hledání proměnnosti
centrálních hvězd planetárních mlhovin. Zatímco v r. 1966 byly známy 4 proměnné
centrální hvězdy (a 12 hvězd podezřelých z proměnnosti), v novém vydání katalogu
planetárních mlhovin z r. 2001 je jich celkem už 124 (včetně centrálních hvězd
z proměnnosti podezřelých).
Mezitím postavila ESO na hoře Paranal v Andách,
nedaleko La Silla, observatoř s ještě většími dalekohledy (4 dalekohledy s
průměřem hlavního zrcadla 8,2 m) a v poušti Atacama staví velkou radioastronomickou
observatoř (milimetrové vlny) se zkratkou ALMA. Po dokončení bude mít na horské
plošině ve výšce 5000 m n.m. 66 radiových teleskopů.
Foto: NASA
Výsledky celoživotného výskumu planetárnych hmlovín ste zhrnuli v aktualizovanom
vydaní katalógu, ktorý bol publikovaný v roku 2001 pod názvom Catalogue of Galactic
Planetary Nebulae (version 2000), tentokrát celkove s 1510 objektmi. Ten pôvodný
obsahoval 1036 hmlovín.
Počas svojho dlhoročného výskumu planetárnych hmlovín ste objavili vyše 300 nových.
Pamätáte si na svoj prvý objav?
První planetární mlhoviny jsem objevil na Palomarském fotografickém atlase (POSS)
po nástupu na Astronomický ústav ČSAV v Praze v r. 1961. Větší skupinu 109
nových mlhovin jsem pak publikoval v r. 1965 na základě fotografických desek
pořízených pomocí 80 cm Schmidtovy komory (v rámci přehlídky severní Mléčné dráhy)
po svém prvním pobytu v Bergedorfu.
Zastihol Vás ešte nástup CCD kamier pred odchodom na dôchodok v r. 2001?
CCD kamery jsou velkým přínosem i v astronomii. Jejich nástup mne zastihl v
posledních letech pozorování na La Silla a na Calar Alto, ve fotometrii a ve
spektroskopii.
V 70-tych rokoch minulého storočia CCD kamery neboli a pracovalo sa s
fotografickými snímkami. Dnes možno spracovať získané zábery za niekoľko minút.
Vtedy ste ale nemali k dispozícii moderné počítače a softvér na spracovanie.
Ako vlastne prebiehalo vyhodnocovanie fotografíí a koľko času ste venovali
jednej snímke?
Desky jsem prohlížel pod binokulárním mikroskopem a srovnával je
s Palomarským atlasem (POSS). Tento první stupeň zpracování ukázal,
jestli byl nalezený objekt nový nebo ne. V kladném případě jsem se
podíval do cirkuláře astronomické unie z poslední doby, zda už nebyl
na dané pozici hlášen nový objekt. Bylo ještě nutné vyloučit možnost,
že se jedná o kaz nebo o reflex na desce. Proto bylo taky výhodné,
byla-li deska (z důvodu hledání asteroidů) exponována 2x: dvojitý kaz
na desce se skoro určitě dal vyloučit.
U nového objektu bylo pak nutné určit jeho přesnou polohu. Znamenalo
to identifikovat 3-5 hvězd v okolí se známou polohou, hvězdy katalogu
SAO nebo AGK2. To byl podklad pro měření pravoúhlých souřadnic (ve
dvou polohách desky), ze kterých se pak počítaly souřadnice sférické
- na to už byl výpočetní program. Odhaduji, ze jsem na prohlídku desky
pod mikroskopem a srovnání s atlasem potřeboval asi 1-2 hodiny, na
měření pozice včetně identifikace srovnávacích hvězd další 1-2 hodiny.
Počas rokov 1967 - 1981 ste takýmto postupom objavili 76 asteroidov. Našli ste
ich však podstatne viac, desiatky ďalších sa "stratilo" a nakoniec ich objav bol pripísaný iným. Každoročne ste venovali
pozorovaniu asteroidov len niekoľko nocí, stačilo to na potvrdzovanie objavov
a spresňovanie ich dráh?
Planetky byly mým vedlejším pozorovacím programem a skutečně jsem
mu věnoval jen několik pozorovacích nocí v roce. Největším mým
projektem tohoto programu byl pokus o nalezení zbytku komety Biela,
která se rozpadla asi v r. 1845 (dvojitý obraz komety byl ještě
pozorován v r. 1852). Pro nalezení možného zbytku byla příznivá doba
podzim 1971. Žádný zbytek komety jsem nenašel, ale na 7 polích
Schmidtovy komory jsem nalezl většinu planetek. Zpřesňování drah
některých z nich pak vedlo v únoru/březnu 1973 k objevu dvou komet,
komety 1973e a 1973f. Zpřesněny byly dráhy jen některých planetek,
na všechny dostatečně jasné a viditelné v té době nezbýval pozorovací
čas. Předběžné dráhy planetek vypočetl nedávno zesnulý B. Marsden z
Cambridge (USA).
Kresba: A.Guillemin: The Heavens, 1868
Foto: H.Schuster, La Silla, 24.1.1974
Planétka (1834), ktorú ste objavili presne rok po vstupe sovietskych vojsk do
Československa, bola nakoniec spomedzi Vašich objavov očíslovaná ako prvá a
pomenovali ste ju na počesť českého študenta Jana Palacha. Ten sa na protest proti
vtedajšej okupácii krajiny upálil. Bola to pocta jeho odvahe a zároveň od Vás
veľká odvaha. Nemali ste obavy, že budete mať z toho nepríjemnosti?
Na možnost nepříjemností jsem tehdy nemyslel. Myslel jsem jen na
Jana Palacha, který svým činem kritizoval hlavně dvě věci: okupaci
Československa, která ukončila reformní hnutí známe jako Pražské jaro,
a apatii mnoha lidí v souvislosti s touto událostí.
Výskum planetárnych hmlovín bol Vašou prioritou, okrem spomínaného pokusu
znovuobjaviť kométu Biela mali ste aj iný pozorovací program zameraný na medziplanetárnu
hmotu?
Kromě různých témat kolem planetárních mlhovin jsem se snažil
zabývat též projekty v rámci meziplanetární hmoty. Moje poslední práce
(vyšla na jaře r. 2011) se týká meteorického roje eta Aquarid, který
jsem měl možnost pozorovat pomocí CCD kamery na hvězdárně La Silla v
květnu r. 1986 v době, kdy už Halleyova kometa nebyla viditelná.
Máte na svojom konte 5 objavov komét. Svoju prvú - Kohoutek 1969 b (C/1969 O1)
- ste našli na spektrálnej snímke dvoch nov v súhvezdí Líška. To vôbec nebol
bežný spôsob objavu kométy (možno jediný svojho druhu). Bola kométa evidentná
na prvý pohľad, alebo čo ju vlastne prezradilo?
Máte pravdu, objev komety na fotografické desce pomocí jejího
spektra je velmi výjimečný. Po vyloučení reflexu kometu prozradil její
pohyb - stejnou oblast oblohy jsem fotografoval v jedné noci 2x.
Na začiatku príbehu kométy 1973f (C/1973 E1) bolo Vaše úsilie znovuobjaviť kométu Biela. To
nevyšlo, našli ste však inú, ktorú médiá označovali za kométu storočia. Napokon
jej "predstavenie" na oblohe bolo pre verejnosť sklamaním, priniesla Vám však
celosvetovú publicitu. Mladý a zanietený popularizátor astronómie z Pardubíc,
Petr Horálek, na dotaz, s kým by sa z velikánov astronómie najradšej stretol,
uviedol Vás. To mu síce nedokážem zabezpečiť, ale jeho otázku veľmi rád tlmočím:
Co jste cítil, když jste svou nejslavnější kometu z roku 1973 poprvé na té desce
spatřil? Byl jste si v tu chvíli jist, že je nová, ještě nikým neobjevená? Jaký
je to vlastně pocit, když se při mravenčí práci na snímku objeví záhadná "mlžka",
kterou pravděpodobně nikdo předtím ještě neviděl? A jaký to byl pocit, když jste
ji později prvně spatřil vlastníma očima?
Kometu 1973f jsem po prvé viděl na fotografické desce ze Schmidtovy komory jako
dvojitý mlhavý obláček asi 16. hvězdné velikosti. Že byla nová, to jsem určil
srovnáním s Palomarským fotografickým atlasem a po zjištění, že v té době nebyl
hlášen žádný nový objekt s uvedenou polohou. Taky optickou vadu na desce jsem
vyloučil. Dvojitá byla mlžinka proto, že jsem desku exponoval 2x (s přerušením
několika minut), protože jsem na snímku očekával planetku 1971 UG. Tu jsem
našel na podzim 1971 a chtěl v r. 1973 určit její přesnější dráhu. Hledal jsem
tehdy zbytek Bielovy komety; místo toho jsem našel řadu malých planetek.
Kometa 1973f byla sice nová, ale teprve po změření její polohy koncem měsíce bylo
možno vypočítat její dráhu ve Sluneční soustavě. Výpočet B.Marsdena z USA ukázal,
že se kometa dostane do větší blízkosti ke Slunci než známá Halleyova kometa,
že by tedy m o h l a být jasná.
Zatímco dráha komety (i předběžná) je natolik přesná, že ukáže přiblížení komety
ke Slunci a k Zemi, její jasnost dopředu se dá jen odhadnout. A to na základě
středních parametrů, které např. udávají velikost výronu hmoty z jádra komety
po jejím přiblížení ke Slunci. Výron hmoty z jádra komety 1973f byl ale podprůměrný
(povrch jádra příliš kompaktní), takže se vytvořila jen slabá koma a později
slabý chvost. Maximální jasnost komety tedy byla menší než očekávaný průměr.
Nebyla to kometa století, jak předpovídali zejména žurnalisté. Značná doba mezi
jejím objevem a její největší jasností měla i své výhody. Každá větší hvězdárna
zařadila její pozorování do svého programu. Byla to taky první kometa pozorovaná
astronauty z oblasti mimo atmosféru (SKYLAB). Přestože byla pro veřejnost zklamáním, měl jsem
hřejivý pocit, když jsem ji spatřil vlastníma očima.
Ak spomenieme označenie 1973f, mnohým príde na um slávna kométa. K Vašim
objavom však patrí i ďalší objekt s rovnakým označením, akurát mu predchádzajú
písmenká SN. Objav supernovy SN 1973f bol ojedinelý, alebo sa Vám ich podarilo
nájsť viac?
Supernova SN 1973f byla objevem ojedinělým. Našel jsem ji po srovnání snímků
oblasti kolem jedné planetární mlhoviny (H 4-1). Jiné supernovy jsem nenašel.
Ste objaviteľom rôznorodých vesmírnych objektov, počnúc kométami a asteroidmi z
nášho blízkeho medziplanetárneho okolia, cez novy a planetárne hmloviny z podstatne
vzdialenejších končín našej galaxie, končiac extragalaktickou supernovou. Ktorý
z toho množstva objavov si ceníte najviac?
Nejvíc si cením objevů objektů, které jsem hledal - a ne objektů nalezených náhodně.
To znamená, že si asi nejvíc cením objevů nových planetárních mlhovin. Je ovšem
zřejmé, že to nejsou objekty spektakulární, že veřejnost si asi cení víc komety
1973f.
Ak by ste práve ukončil štúdium astronómie, čo by ste si zvolili za hlavný cieľ
svojho výskumu?
Kdybych v současné době ukončil studium astronomie, asi bych si
zvolil studium exoplanet. Výzkum postavení lidstva a Země ve vesmíru
pokládám za jeden z hlavních úkolů astronomie. Pracuje na něm již
mnoho skupin astronomů, které se snaží pomocí pozorování z povrchu
Země (stačí již dalekohledy střední velikosti, v České republice působí
na tomto poli Sekce proměnných hvězd a exoplanet při ČAS), nebo pomocí
měření různých satelitů počet exoplanet zvýšit. Málokdo ví, že je v
této době (srpen 2011) známo už 573 planet kroužících kolem 481 jiných
sluncí, že naše Sluneční soustava není zdaleka v Mléčné dráze ojedinělá
- jak se ještě nedávno soudilo.
Máte obľúbený citát na astronomickú tému?
Jediný a výjimečný astronomický citát nemám. V posledních asi 10 letech mně zajímá
ekologie. Ta taky souvisí s astronomii a s faktem, že je Země součástí vesmíru,
že ji lidstvo nemůže opustit (až na malé skupiny astronautů a jen dočasně),
takže bychom si naší Země měli velmi cenit a dobré životní podmínky na ní
uchovat na co nejdelší dobu. Jsem přesvědčen, že toto téma je podstatně
důležitější pro příští generace a budoucnost lidstva než všechno ostatní.
O Zemi a k tématu spojení astronomie s ekologií jsem taky napsal knížku
(nakladatelství Aldebaran, Valašské Meziříčí, 2007) a považuji za správnou
myšlenku Al Gora (z knihy Nepříjemná pravda), kterou bych chtěl ocitovat:
"Jsme svědky bezprecedentního a těžkého střetu mezi naši civilizací a Zemí."
Vo svojej knihe sa okrem iného zamýšľate nad možnými hrozbami pre ľudstvo a varujete
pred nimi, podobne ako spomínaný Al Gore. Obaja ste pochopili,
že katastrofické scenáre sa odohrávajú nielen vo filmoch, ale sú reálnou možnosťou.
Myslíte si, že je najvyšší čas, aby sa svetové veľmoci a ich politici začali
venovať ekologickým hrozbám s plnou vážnosťou?
Je skutečně asi nejvyšší čas věnovat se ekologickým hrozbám - a to se
týká nejen světových velmocí a jejich politiků. Tyto hrozby jsou
"plíživé" a působí ne okamžitě, ale z hlediska délky života člověka
dlouhodobě, jako je třeba růst počtu mimořádných meteorologických
situací (sucha ale i záplavy a povodně, hurikány, zvyšování hladiny
oceánů, tání ledovců). Vzhledem k určité setrvačnosti přírody může být
později pro lidstvo už pozdě. Nelze se na hrozby dívat jen jako na "vis
maior", jsou způsobené hlavně lidskou činností. Astronomům nezbývá než
varování.
Bergedorf, Nemecko - Nové Zámky, 16.9.2011
Luboš Kohoutek
(*1935) český astronóm, autor súhrnného katalógu
galaktických planetárnych hmlovín a objaviteľ rôznych vesmírnych objektov.
Do povedomia verejnosti sa dostal objavom kométy 1973f.
Žije s manželkou Christine dlhodobo v Hamburgu, Nemecko.
Zmeny na www.skaw.skPočas najbližších týždňov budú premenované jednotlivé stránky webu
www.skaw.sk.
Štruktúra stránky zostáva nezmenená, dôjde len k zmene názvov jednotlivých stránok!
Ak Vám nebude fungovať starý link, choďte na hlavnú stránku www.skaw.sk/index.htm
a odtiaľ už sa orientujte podľa nového menu.
