Rozhovory

Úvod - Rozhovory - Luboš Kohoutek

Zoznámte sa s ... Luboš Kohoutek

Rozhovor s Dr. Lubošom Kohoutkom

Astronómia ho zaujala po zistení, že aj amatérsky astronóm môže byť v niektorých oblastiach tejto kráľovskej vedy užitočný. Napokon ju vyštudoval a koníček povýšil na celoživotné povolanie. Ako školák začal s pozorovaním padajúcich hviezd zo strechy paneláka, nakoniec skúmal záverečnú fázu života červených obrov spod Južného kríža cez najväčšie ďalekohľady sveta. Pátral po dávno stratenej kométe a miesto nej objavil novú. Autor rozsiahleho katalógu planetárnych hmlovín, objaviteľ premenných hviezd, asteroidov i komét, dr. Luboš Koek.

Ako a kedy ste sa dostali prvýkrát do kontaktu s astronómiou?

O astronomii jsem se začal zajímat jako školák asi ve 14 letech. Měl jsem plnou podporu rodičů, otec byl učitelem fysiky. Vyrobil jsem si malý čočkový dalekohled, později jsem od babičky dostal dalekohled značky "Amat" o průměru objektivu 55 mm. Tím jsem asi 2 roky pozoroval Slunce (v projekci), počítal sluneční skvrny a skupiny. Na astronomii mne přitahovalo to, že k ní může v několika oborech přispět i amatér, že člověk může být nějak užitečný. Jedním z těchto oborů je i meteorická astronomie, začal jsem pozorovat (v Brně a na celostátních meteorických expedicích) meteory.

Počas stredoškolských štúdií sa astronómia stala definitívne Vašou vášňou. Rozhodnutie venovať sa astronómii profesionálne bolo teda logickým pokračovaním dovtedajších amatérskych pozorovaní? Nenapadlo Vám zvoliť si iné povolanie?

Rozhodnutí věnovat se astronomii bylo pokračováním těchto amatérských pozorování. Jako mladý školák jsem pochopitelně měl i jiné plány do budoucna, později po astronomii už ne.

                                      maximum leoníd 1998, AGo Modra

Foto: archív J. Grygara

Medzi Vaše prvé pozorovacie stanovište patrila strecha paneláka, kde ste bývali. Odtiaľ ste pozorovali meteory spolu s rovesníkom, neskôr tiež veľmi známym astronómom, dr. Grygarom. Tu možno hľadať zárodok neskorších meteorických výprav, ktoré Vás zaviedli viackrát i na Slovensko, na vrch Bezovec pri Piešťanoch?

Meteory jsme pozorovali nejen v Brně na Lidové hvězdárně na Kraví hoře, ale i na střeše domu u parku Lužánky, kde jsme bydleli. Vzpomínám si, že ráno po pozorovací noci budil Jiří Grygar pozornost lehátkem, když se vracel domů. Taky mne vozil na kole po pozorování na hvězdárně. Meteorické expedice jsme později organizovali v místech s nejlepšími pozorovacími podmínkami v Československu, a to byl třeba Považský Inovec s kopcem Bezovec nebo Lomnický štít v Tatrách.

Mali ste v čase Vašich začiatkov vzory, ľudí, ktorých ste obdivoval a boli pre Vás inšpiráciou?

Mým vzorem v mých začátcích byli předseda odbočky Československé astronomické společnosti v Brně prof. Peřina, vedoucí Astronomického ústavu Masarykovy univerzity dr. Břetislav Onderlička a později doc. Luboš Perek.

Pohledy do nebe

Ktorá kniha o astronómii Vás sprevádzala na začiatku Vášho spoznávania vesmíru?

K Vánocům jsem od rodičů dostal knihu o astronomii od Huberta Slouky "Pohledy do nebe", která mi dala základy a taky ukázala, jak je astronomie mezinárodní. Příliš na tom nezáleží, z kterého místa povrchu Země oblohu pozorujete.

Rovesníkom autora spomínanej knižky bol napr. aj Antonín Bečvář, ktorý bol výnimočným astronómom v rámci Československa. Zakladateľ observatória na Skalnatom Plese, aktívny pozorovateľ meteorov, objaviteľ kométy a tvorca jedinečného Atlasu Coeli. V čase, keď ste vstupovali do sveta profesionálnej astronómie, Bečvář už žil v ústraní a pracoval na svojich ďalších hviezdnych atlasoch. Stretli ste sa s ním osobne?

Antonína Bečváře jsem si velmi vážil zejména pro jeho pracovitost a houževnatost. Jeho atlasy jsem často používal, ale osobně jsem se s ním nesetkal.

Po úvodnom štúdiu fyziky na Masarykovej univerzite v Brne ste pokračoval na Univerzite Karlovej v Prahe, kde ste promoval z astronómie. Následne ste nastúpil na Astronomický ústav ČSAV v Prahe. Ako amatérsky astronóm ste pozoroval Slnko, neskôr hlavne meteory, Vaša dizertačná práca sa však venuje planetárnym hmlovinám. Ako ste sa k nim dostal?

Na vé škole v Praze jsem v meteorické astronomii pokračoval, napsal jsem z tohoto oboru po praxi na hvězdárně v Ondřejově i diplomovou práci. K planetárním mlhovinám jsem přešel působením mého školitele doc. Luboše Perka. S ním jsem pak v roce 1967 publikoval i Katalog galaktických planetárních mlhovin.

Katalóg bol výsledkom zhruba 10-ročnej práce. Ako vznikol nápad vytvoriť takýto katalóg?

Užitečnost sestavit takový katalog vznikla z potřeby udělat po letech v tomto oboru něco jako pořádek (zejména v identifikaci objektů). Přispěly k tomu cesty doc. Perka do Mexika a do USA a moje cesta do Tautenburgu u Jeny (v NDR) a má první cesta do Hamburku-Bergedorfu.

Observatórium v Hamburgu-Bergedorfe malo od roku 1951 najväčší Schmidtov ďalekohľad v Európe s priemerom zrkadla 80 cm. Pracovať s takým prístrojom bolo v tom čase zrejme snom každého astronóma. Ako sa Vám podarilo nadviazať spoluprácu s Hamburgskou hvezdárňou?

Mé cesty zprostředkoval taky doc. Perek. Byly to cesty k největším Schmidtovým komorám v Evropě, které stály od r. 1954 v Hamburku, a cesta k ještě větší komoře postavené později v Tautenburgu. Cesta do Hamburku byla taky spojena s účastí na sjezdu IAU tam v r. 1964.

                    sp;                 Observatórium Hamburg-Bergedorf

Foto: Hamburger Sternwarte

Po sovietskej invázii sa Vaša krátkodobá stáž zmenila na trvalý pobyt. Bolo to ťažké rozhodovanie?

Do Hamburku jsem odjel po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968. Tento krátkodobý a ještě legální pobyt se změnil na pobyt ilegální. Rozhodováni v tomto směru bylo velmi těžké, protože důvody "pro" a "proti" byly dost vyvážené. Proti ilegálnímu pobytu byla většina soukromých důvodů, pro něj naopak důvody pracovní a vzhledem k tehdejší politické situaci asi nemožnost dlouhodobě působit v Akademii věd. Naštěstí přispěl objev komety 1973f k legalizování mého pobytu v Německu a k možnosti jezdit opět do Československa.

Neskôr bola 80 cm Schmidt-ka premiestnená na observatórium Calar Alto v Španielsku. Váš výskum planetárnych hmlovín pokračoval tam.

Přemístění Schmidtovy komory na Calar Alto v jižním Španělsku mělo hlavně pozorovací důvody. Nadmořská výška observatoře v Calar Alto (asi 2150 m n.m.) je podstatně větší než v Hamburku, obloha je tam temnější i počet jasných nocí v roce je tam značně větší než ve ední Evropě. Rád a často jsem tam mohl pozorovat, a to nejen se Schmidtovou komorou.

Vašim domovským observatóriom však naďalej zostal Hamburg-Bergedorf. Tu sa zrodila aj myšlienka Európskeho južného observatória (ESO) a Nemecko ako zakladajúci člen je dodnes sídlom centrály tejto organizácie. Navyše jej prvým riaditeľom sa stal Otto Heckmann, ktorý predtým 20 rokov šéfoval Vášmu domovskému pracovisku. Vďaka týmto faktom ste zrejme mali otvorenú cestu do La Silla...


Na observatoř ESO na La Silla (Chile) jsem jezdil pozorovat ještě častěji - astronomické podmínky jsou tam ještě lepší než ve Španělsku. La Silla byla a ještě je jakási "astronomická továrna", myšleno v pozitivním smyslu. Za 1-2 týdny v roce tam může člověk získat hrubý pozorovací materiál, který se pak dále zpracovává hlavně v centrále ESO v Garchingu u Mnichova. O možnosti pozorovat tam rozhodoval pozorovací program, který byl vyhodnocován od Programme Commitee.

Astronomická továreň La Silla, Chile ... ... teleskop i rádioteleskop

Foto: A.Galád
Z Južného európskeho observatória v La Sille ste napokon pozorovali vyše 3kov. Ako si spomínate na pôsobenie pod Južným krížom?

Na observatoř La Silla mám jen dobré vzpomínky. Život se tam "točí" především kolem astronomie. Obloha je tam nádherná, tmavá - vidíte třeba střední část Mléčné dráhy a Magellanova mračna - z části jiná než od mládí známá obloha severní. Z té severní oblohy se ale také část vidí. Životní podmínky jsou tam ovšem tvrdé, pozorování bez přestávky za sebou v mnoha nocích. Býval jsem tam každý rok, protože jsem měl dlouhodobý pozorovací program - hledání proměnnosti centrálních hvězd planetárních mlhovin. Zatímco v r. 1966 byly známy 4 proměnné centrální hvězdy (a 12 hvězd podezřelých z proměnnosti), v novém vydání katalogu planetárních mlhovin z r. 2001 je jich celkem už 124 (včetně centrálních hvězd z proměnnosti podezřelých).

Mezitím postavila ESO na hoře Paranal v Andách, nedaleko La Silla, observatoř s ještě většími dalekohledy (4 dalekohledy s průměřem hlavního zrcadla 8,2 m) a v poušti Atacama staví velkou radioastronomickou observatoř (milimetrové vlny) se zkratkou ALMA. Po dokončení bude mít na horské plošině ve výšce 5000 m n.m. 66 radiových teleskopů.

Foto: NASA
Bipolárna planetárna hmlovina NGC 2346

Výsledky celoživotného vumu planetárnych hmlovín ste zhrnuli v aktualizovanom vydaní katalógu, ktorý bol publikovaný v roku 2001 pod názvom Catalogue of Galactic Planetary Nebulae (version 2000), tentokrát celkove s 1510 objektmi. Ten pôvodný obsahoval 1036 hmlovín.

Počas svojho dlhoročného výskumu planetárnych hmlovín ste objavili vyše 300 nových. Pamätáte si na svoj prvý objav?


První planetární mlhoviny jsem objevil na Palomarském fotografickém atlase (POSS) po nástupu na Astronomický ústav ČSAV v Praze v r. 1961. Větší skupinu 109 nových mlhovin jsem pak publikoval v r. 1965 na základě fotografických desek pořízených pomocí 80 cm Schmidtovy komory (v rámci přehlídky severní Mléčné dráhy) po svém prvním pobytu v Bergedorfu.

Zastihol Vás ešte nástup CCD kamier pred odchodom na dôchodok v r. 2001?

CCD kamery jsou velkým přínosem i v astronomii. Jejich nástup mne zastihl v posledních letech pozorování na La Silla a na Calar Alto, ve fotometrii a ve spektroskopii.

V 70-tych rokoch minulého storočia CCD kamery neboli a pracovalo sa s fotografickými snímkami. Dnes možno spracovať získané zábery za niekoľko minút. Vtedy ste ale nemali k dispozícii moderné počítače a softvér na spracovanie. Ako vlastne prebiehalo vyhodnocovanie fotografíí a koľko času ste venovali jednej snímke?

Desky jsrohlížel pod binokulárním mikroskopem a srovnával je s Palomarským atlasem (POSS). Tento první stupeň zpracování ukázal, jestli byl nalezený objekt nový nebo ne. V kladném případě jsem se podíval do cirkuláře astronomické unie z poslední doby, zda už nebyl na dané pozici hlášen nový objekt. Bylo ještě nutné vyloučit možnost, že se jedná o kaz nebo o reflex na desce. Proto bylo taky výhodné, byla-li deska (z důvodu hledání asteroidů) exponována 2x: dvojitý kaz na desce se skoro určitě dal vyloučit.

U nového objektu bylo pak nutné určit jeho přesnou polohu. Znamenalo to identifikovat 3-5 hvězd v okolí se známou polohou, hvězdy katalogu SAO nebo AGK2. To byl podklad pro měření pravoúhlých souřadnic (ve dvou polohách desky), ze kterých se pak počítaly souřadnice sférické - na to už byl výpočetní program. Odhaduji, ze jsem na prohlídku desky pod mikroskopem a srovnání s atlasem potřeboval asi 1-2 hodiny, na měření pozice včetně identifikace srovnávacích hvězd další 1-2 hodiny.

Počas rokov 1967 - 1981 ste takýmto postupom objavili 76 asteroidov. Našli ste ich však podstatne viac, desiatky ďalších sa "stratilo" a nakoniec ich objav bol pripísaný iným. Každoročne ste venovali pozorovaniu asteroidov len niekoľko nocí, stačilo to na potvrdzovanie objavov a spresňovanie ich dráh?

Planetky byly mým vedlejším pozorovacím programem a skutečně jsmu věnoval jen několik pozorovacích nocí v roce. Největším mým projektem tohoto programu byl pokus o nalezení zbytku komety Biela, která se rozpadla asi v r. 1845 (dvojitý obraz komety byl ještě pozorován v r. 1852). Pro nalezení možného zbytku byla příznivá doba podzim 1971. Žádný zbytek komety jsem nenašel, ale na 7 polích Schmidtovy komory jsem nalezl většinu planetek. Zpřesňování drah některých z nich pak vedlo v únoru/březnu 1973 k objevu dvou komet, komety 1973e a 1973f. Zpřesněny byly dráhy jen některých planetek, na všechny dostatečně jasné a viditelné v té době nezbýval pozorovací čas. Předběžné dráhy planetek vypočetl nedávno zesnulý B. Marsden z Cambridge (USA).

Kresba: A.Guillemin: The Heavens, 1868
Foto: H.Schuster, La Silla, 24.1.1974
Foto: H.Schuster, La Silla, 24.1.1974
Kométa Biela pri návrate v r. 1846 Kométa Kohoutek 1973f

Planétka (1834), ktorú ste objavili presne rok po vstupe sovietskych vojsk do Československa, bola nakoniec spomedzi Vašich objavov očíslovaná ako prvá a pomenovali ste ju na počesť českého študenta Jana Palacha. Ten sa na protest proti vtedajšej okupácii krajiny upálil. Bola tota jeho odvahe a zároveň od Vás veľká odvaha. Nemali ste obavy, že budete mať z toho nepríjemnosti?

Na možnost nepříjemností jsem tehdy nemyslel. Myslel jsem jen na Jana Palacha, který svým činem kritizoval hlavně dvě věci: okupaci Československa, která ukončila reformní hnutí známe jako Pražské jaro, a apatii mnoha lidí v souvislosti s touto událostí.

Výskum planetárnych hmlovín bol Vašou prioritou, okrem spomínaného pokusu znovuobjaviť kométu Biela mali ste aj iný pozorovací program zameraný na medziplanetárnu hmotu?

Kromě různých témat kolem planetárních mlhovin jsem se snažil zabývat též projekty v rámci meziplanetární hmoty. Moje poslední práce (vyšla na jaře r. 2011) se týká meteorického roje eta Aquarid, který jsem měl možnost pozorovat pomocí CCD kamery na hvězdárně La Silla v květnu r. 1986 v době, kdy už Halleyova kometa nebyla viditelná.

Máte na svojom konte 5 objavov komét. Svoju prvú - Kohoutek 1969 b (C/1969 O1) - ste našli na spektrálnej snímke dvoch nov v súhvezdí Líška. To vôbec nebol bežný spôsob objavu kométy (možno jediný svojho druhu). Bola kométa evidentná na prvý pohľad, alebo čo ju vlastne prezradilo?

Máte pravdu, objev komety na fotografické desce pomocí jejího spektra je velmi výjimečný. Po vyloučení reflexu kometu prozradil její pohyb - stejnou oblast oblohem fotografoval v jedné noci 2x.

Na začiatku príbehu kométy 1973f (C/1973 E1) bolo Vaše úsilie znovuobjaviť kométu Biela. To nevyšlo, našli ste však inú, ktorú médiá označovali za kométu storočia. Napokon jej "predstavenie" na oblohe bolo pre verejnosť sklamaním, priniesla Vám však celosvetovú publicitu. Mladý a zanietený popularizátor astronómie z Pardubíc, Petr Horálek, na dotaz, s kým by sa z velikánov astronómie najradšej stretol, uviedol Vás. To mu síce nedokážem zabezpečiť, ale jeho otázku veľmi rád tlmočím:

Co jste cítil, když jste svou nejslavnější kometu z roku 1973 poprvé na té desce spatřil? Byl jste si v tu chvíli jist, že je nová, ještě nikým neobjevená? Jaký je to vlastně pocit, když se při mravenčí práci na snímku objeví záhadná "mlžka", kterou pravděpodobně nikdo předtím ještě neviděl? A jaký to byl pocit, když jste ji později prvně spatřil vlastníma očima?


Kometu 1973f jsem po prvé viděl na fotografické desce ze Schmidtovy komory jako dvojitý mlhavý obláček asi 16. hvězdné velikosti. Že byla nová, to jsem určil srovnáním s Palomarským fotografickým atlasem a po zjištění, že v té době nebyl hlášen žádný nový objekt s uvedenou polohou. Taky optickou vadu na desce jsem vyloučil. Dvojitá byla mlžinka proto, že jsem desku exponoval 2x (s přerušením něka minut), protože jsem na snímku očekával planetku 1971 UG. Tu jsem našel na podzim 1971 a chtěl v r. 1973 určit její přesnější dráhu. Hledal jsem tehdy zbytek Bielovy komety; místo toho jsem našel řadu malých planetek. Kometa 1973f byla sice nová, ale teprve po změření její polohy koncem měsíce bylo možno vypočítat její dráhu ve Sluneční soustavě. Výpočet B.Marsdena z USA ukázal, že se kometa dostane do větší blízkosti ke Slunci než známá Halleyova kometa, že by tedy m o h l a být jasná.

Foto: NASA
Tlačová konferencia v sídle NASA,1974

Zatímco dráha komety (i předběžná) je natolik přesná, že ukáže přiblížení komety ke Slunci a k Zemi, její jasnost dopředu se dá jen odhadnout. A to na základě středních parametrů, které např. udávají velikost výronu hmoty z jádra komety po jejím přiblížení ke Slunci. Výron hmoty z jádra komety 1973f byl ale podprůměrný (povrch jádra příliš kompaktní), takže se vytvořila jen slabá koma a později slabý chvost. Maximální jasnost komety tedy byla menší než očekávaný průměr. Nebyla to kometa století, jak předpovídali zejména žurnalisté. Značná doba mezi jejím objevem a její největší jasností měla i své výhody. Každá větší hvězdárna zařadila její pozorování do svého programu. Byla to tarvní kometa pozorovaná astronauty z oblasti mimo atmosféru (SKYLAB). Přestože byla pro veřejnost zklamáním, měl jsem hřejivý pocit, když jsem ji spatřil vlastníma očima.

Ak spomenieme označenie 1973f, mnohým príde na um slávna kométa. K Vašim objavom však patrí i ďalší objekt s rovnakým označením, akurát mu predchádzajú písmenká SN. Objav supernovy SN 1973f bol ojedinelý, alebo sa Vám ich podarilo nájsť viac?

Supernova SN 1973f byla objevem ojedinělým. Našel jsem ji po srovnání snímků oblasti kolem jedné planetární mlhoviny (H 4-1). Jiné supernovy jsem nenašel.

Ste objaviteľom rôznorodých vesmírnych objektov, počnúc kométami a asteroidmi z nášho blízkeho medziplanetárneho okolia, cez novy a planetárne hmloviny z podstatne vzdialenejších končín našej galaxie, končiac extragalaktickou supernovou. Ktorý z toho množstva objavov si ceníte najviac?

Nejvíc si cením objevů objektů, které jsem hledal - a ne objektů nalezených náhodně. To znamená, že si asi nejvíc cením objevů nových planetárních mlhovin. Je ovšem zřejmé, že to nejsou objekty spektakulární, že veřejnost si asi cení víc komety 1973f.

Ak by ste práve ukončil štúdium astronómie, čo by ste si zvolili za hlavný cieľ svojho výskumu?

Kdybych v současné době ukončil studium astronomie, aych si zvolil studium exoplanet. Výzkum postavení lidstva a Země ve vesmíru pokládám za jeden z hlavních úkolů astronomie. Pracuje na něm již mnoho skupin astronomů, které se snaží pomocí pozorování z povrchu Země (stačí již dalekohledy střední velikosti, v České republice působí na tomto poli Sekce proměnných hvězd a exoplanet při ČAS), nebo pomocí měření různých satelitů počet exoplanet zvýšit. Málokdo ví, že je v této době (srpen 2011) známo už 573 planet kroužících kolem 481 jiných sluncí, že naše Sluneční soustava není zdaleka v Mléčné dráze ojedinělá - jak se ještě nedávno soudilo. Země z pohledu astronoma

Máte obľúbený citát na astronomickú tému?

Jediný a výjimečný astronomický citát nemám. V posledních asi 10 letech mně zajímá ekologie. Ta taky souvisí s astronomii a s faktem, že je Země součástí vesmíru, že ji lidstvo nemůže opustit (až na malé skupiny astronautů a jen dočasně), takže bychom si naší Země měli velmi cenit a dobré životní podmínky na ní uchovat na co nejdelší dobu. Jsem přesvědčen, že toto téma je podstatně důležitější pro příští generace a budoucnost lidstva než všechno ostatní.

O Zemi a k tématu spojení astronomie s ekologií jsem taky napsal knížku (nakladatelství Aldebaran, ValašsMeziříčí, 2007) a považuji za správnou myšlenku Al Gora (z knihy Nepříjemná pravda), kterou bych chtěl ocitovat: "Jsme svědky bezprecedentního a těžkého střetu mezi naši civilizací a Zemí."

Vo svojej knihe sa okrem iného zamýšľate nad možnými hrozbami pre ľudstvo a varujete pred nimi, podobne ako spomínaný Al Gore. Obaja ste pochopili, že katastrofické scenáre sa odohrávajú nielen vo filmoch, ale sú reálnou možnosťou. Myslíte si, že je najvyšší čas, aby sa svetové veľmoci a ich politici začali venovať ekologickým hrozbám s plnou vážnosťou?

Je skutečně asi nejvyšší čas věnovat se ekologickým hrozbám - a to se týká nejen světových velmocí a jejich politiků. Tyto hrozby jsou "plíživé" a působí ne okamžitě, ale z hlediska délky života člověka dlouhodobě, jako je třeba růst počtu mimořádných meteorologických situací (sucha ale i záplavy a povodně, hurikány, zvyšování hladiny oceánů, tání ledovců). Vzhledem k určité setrvačnosti přírody může být později pro lidstvo už pozdě. Nelze se na hrozby dívat jen jako na "vis maior", jsou způsobené hlavně lidskou činností. Astronomům nezbývá než varování.

Bergedorf, Nemecko - Nové Zámky, 16.9.2011